Motýlci, kdo mnoho začíná, máloco dokončí!

Třetí týden v září před námi stál nelehký úkol. Abychom se do něj lépe vpravili, sehrál Dáda (alias Bertík) s Míšou (alias Vojtíkem) podle scénáře paní učitelky scénku o dvou chlapcích, kteří si vytahali spoustu a spoustu boxů se stavebnicemi, ale ani jednomu se z nich vlastně nepovedlo nic kloudného vyrobit. Při povídání jsme dospěli k tomu, že možná by něco vzniklo, kdyby se každý z nich věnoval jen jedné stavebnici, a možná že by ani nezůstal takový nepořádek jako našemu Bertíkovi a Vojtíkovi. Uznali jsme, že je ale mnohdy těžké neodbíhat k dalším a dalším hračkám, a tak nám paní učitelka představila pomocníka na bílé tabuli. Každé z dětí si našlo svou fotku a během celého týdne se každé ráno po úvodním spočítání učilo vybrat si z nabízených her, hraček nebo stavebnic, pak ji uklidit na své místo a až poté si vybrat další.
Ani v tomto týdnu naše těla nezahálela a společně jsme postavili opičí dráhu, trochu jsme si zaposilovali s malými dřevěnými kubusy, cvičili a tančili jsme při hudbě s dřevěnými tyčemi, připomněli jsme si už několik básničkových pomocníčků a užili jsme si i středeční Den naruby. Tímto dopolednem nás provázel nový kamarád pan Ponožka. Měl zvědavé dotazy – co že to znamená být naruby a co všechno naruby být může. Děti mu předvedly, co všechno si zvládly ony obléknout naruby a on jim na oplátku zase ukázal vypečenou „narubovou“ rozvičku. Jste si jistí, kde máte ruce, kde bříško a jak se sedá nahoru? 🙂 Společně jsme vyprali prádlo a ukázali si, jak se obouvat, aby botky nebyly „kozí“ a našly si vždy správnou nožku.
Děti v pátek kreslily, co se jim v tomto týdnu líbilo nejvíce líbilo. Já jsem nekreslila, ale zato můžu přiložit fotky, abyste všichni viděli, jak jsme trávili dopoledne a jak se nám dařilo plnit nejzásadnější cíl vytyčený v tomto týdnu – vybírat si z nabízených činností. Byla to docela fuška, ale ve čtvrtek přišel ten moment, kdy se úplně každý věnoval tomu, o co měl podle tabule zájem! 🙂