O spravedlnosti u Ptáčků

Měsíc únor jsme zasvětili SPRAVEDLNOSTI. Už víme, jak je to s důvěrou a tak jsme se mohli posunout zase o kus dál. Toto téma zdá se velmi složité a tak jsme ho vzali pěkně od začátku. Symbolem spravedlnosti jsou váhy a tak jsme i my s dětmi zkusili, nějaké ty váhy vyrobit. Vyrobili jsme malé i velké váhy a děti práce s váhami velmi bavila. Ověřovaly si tím i fyzikální vlastnosti, které mám váha a páka nabízí. Děti opravdu s radostí experimentovaly.  Zjistily, že pokud dají předmět blíže ke středu stává se předmět jakoby  „lehčím“. Seznámila jsem děti také s profesí soudce. Děti nám sdělovaly své vlastní poznatky a zkušenosti, které se soudem mají. Mým úkolem bylo dětem vytvořit představu o spravedlnosti a tak jsem je musela nechat zažít na vlastní kůži nějakou nespravedlnost. To když jsem vytvořila dětem nerovné podmínky v soutěži. V reflexi přišly na to, co bylo nespravedlivé. Četli jsme si i příběh o hokejistovi, který zažil možnou nespravedlnost. Děti si vyzkoušely roli soudce, kdy pomocí váhy hlasovaly, zda to bylo spravedlivé či nikoliv. Nikoho jsme za jeho hlasování nesoudili, jen jsme se dobírali k argumentům, které mě k takovému hlasování vedli. Některé děti své hlasování přehodnotily sami, aniž by jim kdokoliv co říkal. Sehráli jsme si také svůj vlastní vymyšlený příběh a hledali v něm pravdu. To bylo velmi těžké. Vím, že téma spravedlnosti  je choulostivé a přesto doufám, že v dětech cosi zanechalo. Poslední,  co jsme si o pravdě zkusili, byl pokus s hrníčkem a skleničkou, kdy se na ně děti dívaly z různých stran a každý viděl vlastně něco jiného. Došli jsme k závěru, že pravda není absolutní, že hodně záleží, odkud se na pravdu díváme. Můžeme tedy mít každý svou pravdu. Tím jsme téma jaksepatří ukončili. Moment, ještě nakonec měly děti za úkol se spravedlivě rozdělit o odměnu. To s bravurou zvládly. Mám z nich radost!  Jak se Vám téma líbilo?