Soudržnost aneb ,,Mám se o koho opřít ?“

Uplynulý týden jsme ve třídě Motýlků  otevřeli novou ctnost, soudržnost. Abychom si ji s dětmi dokázali představit, celý týden jsme se točili okolo krásného tématu: „Mám se o koho opřít ? “ Hned v pondělí děti vymýšlely, co k té soudržnosti patří. Nejprve to pro ně bylo těžké, ale nakonec daly pár příkladů této ctnosti dohromady. Společně pak vytvořily velkou myšlenkovou mapu složenou z několika obrázků: jak velký pomáhá malému; jeden pomáhá druhému zapnout knoflíky; jeden utěšuje druhého, když pláče… Další den byla pozornost věnována kamarádům. Vždyť bez nich by to ve školce nebylo ono ! Každý řekl, koho má rád a proč, a nakonec si děti zahrály společně několik her, kde se svými kamarády musely spolupracovat. Tak děti zjistily zase o něco více, jak jsou přátelé v životě důležití. Dále se děti učily novou vítací písničku a potom byl veškerý čas věnovaný neposedným dětským nožičkám, které už potřebovaly pořádně proběhnout. Celé to naše pobíhání za doprovodu klavíru ale mělo pravidla. Děti musely na pokyn paní učitelky, co nejrychleji chytit za ruce nejprve jednoho kamaráda, pak dva, tři … A nakonec už se držely za ruce všichni. Na vycházkách jsme museli trénovat soudržnost také, tak jak to děti malovaly, musely i venku pomáhat těm mladším a učily se být ohleduplní. Ve čtvrtek pak děti otiskly své ruce na velký papír. Přidaly se i paní učitelky a z té velké kupy dlaní děti spojovaly provázkem svou dlaň s někým, o koho se ve školce mohou opřít, koho mají nejraději. Moc se jim to povedlo, to se ostatně můžete přesvědčit na chodbě před třídou Motýlků sami. V pátek se děti učily novou písničku, trénovaly s klavírem tu „O pyšném drakovi“. Společně s loutkou Raráškem si u vybarvování myšlenkové mapy soudržnosti opakovaly, co o ní už vlastně vědí. V ten den přinesla Eliška dortík, protože měla svátek. Všechny děti jí krásně popřály a mohly si tak naší soudržnost vyzkoušet i v praxi.