Inspirace na domácí vzdělávání II

Ahoj kamarádi,

dneska pro Vás máme pohádku a to ne ledajakou, bude totiž kouzelná. Pohodlně se usaďte a poslouchejte:

Jak krtek o pochvalu přišel.

Bylo to údolí jako z pohádek. Myslíte, že se vloudila chybička, a má tam být „jako z pohádky“? Kdepak. Opravdu bylo jako z pohádek. Ze všech, na které si vzpomenete, v tom údolí bylo něco. Nejenže se choulilo za horami, které se jmenovaly Devatery, ale i řeka tekoucí údolím byla v pořadí osmá. Klidně se dalo říct, že leželo za devatero horami a sedmero řekami, a tak přece pohádky začínají. A jako v pohádce to tam taky vypadalo.

Stráň pod lesem lemovalo tolik lískových keřů, že by Popelka nevěděla, kam dřív skočit pro oříšky. A Šípková Růženka by si zase užila v hustých šípkových keřích kolem úvozové cesty. Vysoký les nad loukou vypadal přesně jako ten, ve kterém bloudila Sněhurka. Trpaslíky by tam sice nenašla, ale zato tam žil vlk, velice podobný tomu z Červené Karkulky, a taky liška s mláďaty, která možná vypadla z pohádky o Budulínkovi. Lesem pobíhal jelen, původně asi Smolíčkův zachránce před jezinkami. Zlaté parohy zrovna neměl, protože jeleni na podzim parohy shazují, po jezinkách nikde taky ani stopy, a tak se jelen klidně popásal a hleděl si svého. Nad jeho hlavou v korunách stromů poskakovaly tucty veverek a hnízdilo ptactva nepočítaně, ale nejvíc hluku nadělalo sedmero krkavců.

Na rozhraní lesa a louky stála perníková chaloupka. No, ona to nebyla doopravdy perníková chaloupka, byl to takový malý dřevěný srub, ve kterém bydlel mladý hajný. Takže vlastně hájovna. Nebo myslivna se taky dá říct. Hajný si ji postavil sám a všelijak ji zdobil a vyřezával, a proto zvenčí vážně vypadala jako perníková chaloupka. Do pohádky by se určitě hodila. Lesník měl jen černého kocoura, Mňaukeš se jmenoval. Ten se v noci toulal po okolí a ve dne spal stočený do klubíčka v botníku. Prostě kocour v botách.

Hajný velice miloval svoje údolí a příkladně se o ně staral. Byl pracovitý a žil sám, tak měl spoustu času na všechno dohlížet a o svůj revír důkladně pečovat. Les byl čistý, spadané větve vysbírané, suché stromy pokácené a nikdy se mu nepřemnožila škodná. Pravidelně kosil louku a sušil seno, proto měli jeleni a srnky v zimě plné krmelce a netrpěli hladem. Když byl s prací hotov, neseděl jen tak zbůhdarma doma. S oblibou obcházel svoje polesí a povídal si se stromy i se zvířaty. Chválil veverky za sbírání šišek v lese, povzbuzoval mravence při stavbě mraveniště z jehličí a na krtka z louky se vůbec nezlobil za hromady krtin. Naopak ocenil, jak je pracovitý a provzdušňuje půdu.  Byl to hajný, jak má být. Od svítání do soumraku dbal na to, aby všem v jeho rajónu bylo dobře. Věděl, že pak bude dobře i jemu.

Jednoho dne se lesník probudil ještě za tmy. Cítil se vyspalý, a tak vstal a rozsvítil, aby si přichystal snídani. S údivem zjistil, že hodiny ukazují jedenáct. To není možné, řekl si, to jsem spal jen hodinu? Zastavily se? Ne, tikají jako vždycky. Přešel k oknu a všiml si, že ta tma venku je nějaká divná. Taková tmavší než jindy. A že oknem mu do pokoje kouká krtek!

Vyděšeně otevřel okno a do místnosti se vyvalila hromada hlíny i s krtkem, který sice nic neviděl, ale cítil, a usmíval se na celé kolo.

„Prach a broky, co to má znamenat, krtku!“ vyjel zostra lesník.                                           

„Copak, copak, pane hajný? Vám už se nelíbí, jak jsem pracovitý? Celou noc jsem provzdušňoval,“ ohradil se krtek.

„Tak ty jsi provzdušňoval, až se mi propadla chalupa!?“ nevěřícně zvýšil hlas hajný.

„No, asi se mi to trošku vymklo z kontroly, jak jsem se do toho zabral. Myslel jsem, že zase dostanu pochvalu za pracovitost,“ svěsil hlavu krtek.

„No tys tomu dal! Pracovitost je sice krásná vlastnost, ale musíš při ní taky používat rozum. Jinak přinese víc škody než užitku, no podívej se, jak to tu vypadá,“ vyčítal krtkovi hajný.

„Já se nemůžu podívat, jsem skoro slepý, řídím se čichem a hmatem,“ vysvětloval krtek.

„Jo, tak promiň, já to tak nemyslel,“ omlouval se hajný, „víš co, vyhrab mi chodbu nahoru, ať se dostanu ven, a dáme to nějak do pořádku.“

A dali. Tedy hlavně lesník. Sundal střechu, přistavěl patro, propadlou část srubu zpevnil a používal ji jako sklep. Práce na tom bylo jako na katedrále, ale to hajnému nevadilo. Byl totiž pracovitý. A s rozumem.

Náměty k pohádce:

• Zkus pohádku převyprávět
• Které pohádkové postavy v pohádce vystupovaly?
• Jak se staráš ty o svůj domov?
• Co udělal krtek špatně?
• Zajděte do lesa a zkuste najít krmelec či posed
• Jak se hajný staral o svůj les?
• Čím by si chtěl být ty, až budeš dospělý? (dbát na dodržování proporcí těla a jich částí)