Upřímné povídání u Ptáčků

V měsíci únoru se naše počínání ve školce točí kolem ctnosti zvané upřímnost. A tak jsme se snažili přijít na kloub tomu, jak to s tou upřímností vlastně je. Pomohlo nám k tomu přísloví, které nás v tomto týdnu provází:  „Co na srdci, to na jazyku“. Společně s dětmi jsme přemýšleli, jak si takové úsloví vysvětlit. Hodně jsme se bavili o našem srdci a o tom, co v něm často cítíme. Tak jsme se dostali až k našim emocím. Jo a tam to děti dobře znají. Dokážou přesně pojmenovat, co jim způsobuje radost, co strach, zlost, smutek nebo odpor či znechucení. Dokonce jsme se dostali i k tomu, že můžeme cítit překvapení nebo údiv. No a ta upřímnost je vlastně to, že když něco v tom srdci cítíme, tak to tak i řekneme. Jenže ono to vždy není tak jednoduché, a tak si děti zkoušely, jak různě se dají věci říkat. Zjistili jsme, že to jde někdy pěkně, ale někdy je to i dost ošklivé a může to třeba někomu zbytečně ublížit. A tak teď už víme, že je dobré přemýšlet nad tím, jak to, co cítím, říkám. Ale naše činnosti nebyly jen o povídání. Děti si vyzkoušely nejprve namalovat velké srdce oběma rukama najednou na flip a docela se jim to dařilo. Skládaly různé obličeje podle toho, co v srdci cítí. Naučily se novou básničku „Upřímné povídání“:

Já ti říkám to, jak to v srdci mám.

A jsem hrozně rád, že si naslouchám.

Moje srdce nelže, to já dobře vím,

a tak hledám slova, jak ti odpovím.

Někdy je to těžké, říci jak to mám,

ale já se snažím, být upřímný k Vám!

Zahrály si hru Z města k městu – kdy posílaly radost dál do světa. Došlo i na vlastní výtvarné tvoření suchým pastelem, kde si každé z dětí vytvořilo své vlastní srdce a pomocí barev do něj zanesl různé emoce, které může cítit. Školáci si emoce i sami popsali. No a aby nám bylo veseleji, tak jsme se během týdne naučili novou písničku „Zima, zima tu je ..“ , která je velmi melodická, a tak se nám pěkně zpívá a dělá nám radost.