Přání pro čerta od Motýlků

  • 0 komentářů

První týden v prosinci nám začal čertovsko-andělským dnem, který nám otevřel dveře nejen do nového ročního období zima, ale také nám rovnou nabídl novou ctnost zvanou PŘEJÍCNOST. Přejícnost je velmi krásná a nesobecká, ale občas je velmi těžké ji sám v sobě nalézt a to jak u dětí, tak u dospělých. Je důležité nechat v sobě probudit pocity jako jsou – laskavost, lidskost, obdiv, soucit nebo přátelství a to vše jsme tento týden hledali a pokoušeli se přijít na to, v čem tkví tajemství úspěchu. A začali jsme hned  v pondělí. Všichni čertíci a andílci, kteří se nám tu v pondělí sešli, byli přivítáni do dvou  prostředí. Jedná část herny tvořila peklo a ta druhá nebe, ale co chudák Mikuláš, který je ze všech těch bytostí vlastně nejdůležitější? A tak aby mu to nebylo líto, zpočátku jsme se přivítali na rozhraní mezi nebem a peklem, kde na nás čekala maska Mikuláše a kde jsme si povídali o významu každé bytosti. To bylo panečku něco, když děti zjistily, že Mikuláš tu není jen od rozdávání dobrot. A tak se děti na jeho počest naučily s pomocí říkanky postavu Mikuláše alespoň namalovat. Poté se děti rozdělily – čertíci šli zdobit peklo a andílci nebe, aby to na ten veliký den bylo vše přichystáno. Když bylo vše hotovo, čerti s paní Luciferovou začali vymýšlet pytel hříchů, aby měli hodně důvodů dostat co nejvíce lidí do pekla. Jenže andílci mezi tím vymysleli pytel dobrých skutků, který byl nakonec plnější než ten od čertů, a tak byli čerti smutný, že se to peklo asi nenaplní a Lucifer bude vztekem běsnit. Andělům ale bylo čertů líto, a tak jim vymysleli všelijaké čertovské hry a nakonec si ještě namalovali společné výtvarné dílo … Pytel hříchů a dobrých skutků nám ale ve třídě zůstal a za ty dva dny, než k nám dorazil opravdický čert, Mikuláš a anděl sem nám ještě trochu naplnily. Ještěže ten dobrých skutků byl plnější, ve středu se nám totiž náramně hodil, když si čerti chtěli nějaké naše děti odnést do pekla. My je však s Jituškou nedaly, a tak za nějakou tu básničku či písničku a za slib, že se některé děti pokusí polepšit, nám je tu čerti nechali a ještě k tomu každý dostal pytlík dobrot. No byl to náročný den. Strach je velmi silná emoce, ale je naší součástí. Stejně jako to čertisko v nás, které jednou za čas nad námi vyhraje a my trošku zazlobíme. Co tedy tomu čertovi přát? Možná že víc jak samé hodné děti, bychom mu mohli přát, aby měl s námi větší trpělivosti a pochopení, aby nám zkusil občas porozumět a neodnášel si nás hned do pekla. Že i když občas zazlobíme, zkusíme to pak odčinit. S přáním pro čerta nám pomohla naše nová ctnost a její obrázek o třech sudičkách, které přejí dítěti do vínku například zdraví, štěstí, krásu a taky prý hodnou maminku a tatínka 🙂 Ale co když někdo neumí přát? Co je opakem přejícnosti? Ach ta závist, ta neschopnost přát dobro druhým a těšit se z něj, ta občas nadělá paseku. Děti si vyzkoušely různé scénky závisti i přejícnosti, a tak zjistily, jak s takovou závistí můžou pracovat a zbavit se těch ošklivých myšlenek, které v nás občas probudí to zákeřné čertisko. Taky jsme si otevřeli už několik okýnek z našeho vytvořeného adventního kalendáře, naučili jsme se novou koledu a na závěr týdne si každý vyrobil jednoho malého čerta do květináče, jako symbol, že u nás už čert byl a že se má na nás přijít podívat zase až za rok … A jak jim to s tou přejícností půjde dál? To zjistíme v následujících dnech 🙂

Sdílejte

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *