Můžou se i Motýlkové stát hrdinou?

Jeden z posledních týdnů v tomto školním roce už je zase pryč. Utíká to jako voda, a tak je potřeba si těch posledních pár dnů pořádně užít. Téma hrdinů či superhrdinů, jak děti rády připomínají, jsou u nich častým tématem v debatách i hrách. Proto ctnost STATEČNOST, která nás provází celý červen a bude pokračovat až do srpna, je vděčným a uspokojivým programem nejen pro nás učitelky. Být statečný je někdy ale velmi těžká věc. Překonat trému na besídce, smutek po rodičích, bolest při pádu, ale především strach, je velmi obtížné. Strach nás může někdy tak pohltit a ochromit, že nejsme schopný jít dál. Společně s dětmi jsme tedy hledali různé cestičky a způsoby, jak takový strach překonat, ale i jak ho přijmout, protože i to je velmi důležité. Někdy je přeci třeba, abychom se báli, je v pořádku, když nás tato emoce varuje třeba před nebezpečím, ale také jsme se naučili, že někdy je to jen naše fantazie. Když jsme se totiž dětí ptali, čeho se bojí, nejčastější odpověď byla tma, bubáci pod postelí a strašidla celkově. Je těžké bojovat s něčím, co není skutečné, a přeci to tu je. Tak jsme si trochu zapátrali – co vlastně znamená být statečný? Jak se to projevuje? Kdo bývá statečný? Děti začaly používat pohádkové/filmové postavy, superhrdiny, které mají nějakou superschopnost, a proto vše zvládnou. Ale co by to bylo za hrdinu, který má superschopnost, ale bojí se jí použít? A co my? Máme nějakou svou vlastní supersílu, která nám může v boji proti strachu pomoci? Děti hledaly své vlastní kvality, hledaly to, v čem jsou dobří. Někdy to bylo těžké, jindy snadné, ale všechny děti nakonec našly svou vnitřní sílu, která se někdy může hodit. Objevili jsme super-lyžařku, super-pomocnici, super-běžce, chytače, stavitele, skokanku, křiklounku aj. Všechny tyto schopnosti si děti hned vyzkoušely a to v boji proti zlému Jožinovi z bažiny, s kterým se seznámily v rámci písničky už minulý týden. Jožin byl pro někoho velkou zkouškou, strach byl silnější a někoho i přemohl. Ještě že jsme si pak vyrobily naše superhrdinské masky. S maskou přišla i síla a Jožina děti porazily, především superkřikem, z kterého ohluchl a utekl pryč:). Masky jsme ale museli na chvilku odložit, protože nás čekala výstava keramiky a předání vysvědčení přihlášeným dětem z keramiky. Někdo dostal své první vysvědčení vůbec, a tak jsme tento okamžik museli zachytit na fotografii. A aby to ostatním dětem nebylo líto, čekala na ně na konci programu krásná pohádka o zlaté rybce z našeho Labe. Byla ta rybka skutečná? Určitě ano, pár dětí ji v Labi za mostem prý zahlédlo. Další den jsme si četli zajímavou pohádku, Divný brach strach, která nám ukázala, kolik strachů můžeme prožívat a jak možná vypadá. Svůj strach pak děti přenesly na papír, a protože Ptáčci svůj strach šli poté spálit, i my se přidali a svůj strach proměnili v popel. Pomohlo to? To teprve zjistíme:). S ohněm se jednalo opatrně, však jsme byli na školní zahradě, kde si ale děti mohly užít podívanou s ohněm bylo následující den, kdy jsme navštívili dobrovolný hasiče tady u nás na Střekově. Děti soutěžily, učily se o pravidlech přecházení silnice, prohlédly si velké hasičské auto a vyfotily se s policejní motorkou… To byl panečku týden. Tolik zážitků a vzpomínek, teď už se jen těšit na prázdniny, které budeme probírat hned od pondělí 🙂