Poslední dubnový týden jsme u Motýlků završili uvědomováním si své jedinečnosti, jak je krásné být každý svá vlastní osobnost, mít své vlastní já, znát hodnotu sebe sama. Na první pohled si být podobný – mít například hnědé oči, kulatý obličej, umět zacházet s nůžkami, ale zjistili jsme, že je naprosto v pořádku, že co se na první

Minulý týden se u Motýlků hodně cestovalo. Děti si vzaly své pomyslné batůžky a mohly vyrazit na cestu kolem světa. Nejprve ale bylo zapotřebí zjistit, kde se právě nacházíme a kudy se musíme vydat. Koukali jsme tedy společně do atlasů a ani glóbus nám neutekl. A když už jsme vše znali teoreticky, byl čas vydat

Duben je měsíc, kdy se budeme s dětmi učit o JEDINEČNOSTI každého z nás. Kolem nás se vše začíná měnit, a tak narazíme na to, že nic není úplně stejné, že každý je něčím zvláštní a jedinečný. V uplynulém týdnu jsme měli nelehký úkol. V pondělí se děti krásně rozpovídaly o svých zvláštnostech, zájmech, vzhledových

Minulý týden nás provázela PRACOVITOST krásnou vůní medu a seznámila nás tak s příslovím „pilný jako včelka“, které nám otevřelo pravé jaro. Děti pracovaly s obrázky, aby poznaly, jaký je vlastně rozdíl mezi včelkou a vosou, neboť ne každý tyto odlišnosti pozoroval. Povídali jsme si o spolupráci včelstva, na kterém bylo vidět, jak to krásně

Ten u mí to a ten zas tohle – tento kousek písničky, v podání Jana Wericha byl tématem tohoto týdne. S dětmi jsme si povídali o různých pracovních profesích, čím jsou jejich rodiče, že žádná profese není méně významná a každý je prospěšný. Na tabuli měly možnost děti spojovat profese se stroji, které potřebují ke