Dokážeme si u Motýlků rozumět?

  • 0 komentářů

Minulý týden u Motýlků navazoval na předešlá témata ctnosti Porozumění, kde se děti učily vnímat mimiku toho druhého, snažily se porozumět jeho náladě, a tak přijít na jeho trápení a možnou pomoc. Děti si tedy sedly naproti sobě a snažily se toho druhého namalovat tak, jak ho zrovna vidí. Společně jsme přišly na to, že když něčemu nebo někomu nerozumíme, tak je dobré se ptát, protože bohužel myšlenky číst neumíme, a tak naučit se pokládat otázky je velmi důležité. Hodně nám k tomu pomáhal náš obrázek Porozumění, kde se dva lidé snaží navzájem pochopit. Pomáhal především v situacích, když někdo plakal a my nevěděli proč vlastně pláče, ptali jsme se a ptali, ale odpověď občas nepřicházela.  A tak děti viděly, jak je těžké přijít na to, co je tíží, když paní učitelky neviděly příčinu jejich pláče … Povídaly jsme si také o tom, že každý jsme jiný, že každý má jinou hlavu, kde sídlí různé myšlenky a názory a je v pořádku, když se občas prostě neshodneme, ale můžeme se zkusit domluvit? Někdy nám to šlo velmi ztuha a to si představte, když třeba nevidíte, neslyšíte či dokonce neumíte mluvit. Jak se má potom člověk s někým dorozumět? Tímto tématem nás provedl Rarášek v příběhu O třech moudrých opičkách minulý týden. V příběhu se děti doslechly o jednom japonském kmeni vzácných opic, kde se narodily 3 malé opičky. Ale bohužel jedna neviděla, druhá neslyšela a třetí nemluvila. Provázely nás nejen světem zvířat, ale lidí. Ukazovaly nám, co je Braillovo písmo, nebo jak se ve znakové řeči řekne auto. Děti tohle velmi zaujalo, vymýšlely další a další slova, které chtěly tzv.vyznakovat. Vyzkoušely si také být slepý, když se navzájem vyváděly z „hořící “ budovy, nebo jak je těžké někomu něco říci, když nemůžete mluvit. Děti pak vyprávěly, jak jsou vlastně rády, že vidí, slyší a mluví a někdo dokonce pronesl, že se těší, až bude umět číst. Tak mě dotyčný přivedl na naše obrázkové piktogramy jak ve třídě, tak ve světě. Občas se totiž můžeme dorozumět skrze obrázky. Naše tabule se smajlíky a piktogramy činností nám byla inspirací. Pomohla nám zorientovat se v čem ještě děti potřebují pomoci a co už zvládají samy. Také vymizely dohady dětí, kdo půjde na vycházku jako první, protože vznikla duhová tabule se značkami, kde děti jasně vidí, kdo je spravedlivě na řadě. Samozřejmě jsme si ale také hráli, cvičili opičí dráhy, tvořily, a nebo zpívali písničku o Opicích z Ameriky, kde se děti snažily správně vytleskat rytmus podle opiček. A co nám přinese poslední týden o Porozumění? To se nechte překvapit 🙂

Sdílejte

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *